Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktuálně ve ferratové metodice

8. 8. 2008
V čísle 2/2008 Outdooru na s. 62 – 65 vyšlo, až na drobné nedostatky, dobré hodnocení obtížnosti ferrat. Autor velmi dobře shrnuje plánování ferratové túry a podotýká nebezpečí odpolední bouřky v létě. Zvlášť se věnuje plánování takové akce při účasti dětí.
 
Stanovuje na s. 63 další faktory obtížnosti (převýšení, expozice, nadmořská výška, možnost výskytu sněhu aj.), které vyžadují studium mapy, průvodců a sběr aktuálních informací (např. u místního chataře, horské služby nebo horských vůdců). Tyto faktory jsou dobře rozebrány na konkrétním srovnání dvou ferrat.
 
Bohužel autor stále setrvává na alternativě pouhého sedacího úvazku jako správného vybavení na zajištěné cesty. Sice apeluje, aby se na ferratách nepoužívaly cyklistické přilby, ale dvě strany dopředu (s. 60) ji má jeho partnerka na déčkové… Při absenci prsáku tak není její použití jediným prohřeškem (s. 61). Rozhodně by tak autor průvodců a obzvlášť metodiky zajištěných cest neměl činit.
 
Autor uvádí, že ferraty jsou většinou stavěny tak, aby stupeň obtížnosti seděl s malými odchylkami pro celou délku cesty. Tomu tak naopak zpravidla nebývá. Zajištěná cesta může mít jedinou pasáž obtížnosti E a bude celkově hodnocena tímto stupněm.
 
Dosud jsem se rovněž nesetkal s ferratou, která by měla dvě větve – lehčí a obtížnější (s. 64). Spíše mají některé ferraty možnost ústupu v určité části do turistického terénu.